Sluch mě opustil v roce 2003, ve čtyřiceti letech. Bylo to náhle, při operaci. Kde se fláká, netuším. Snad se mu nic nestalo. Jenže stalo se u mě. Najednou jsem nikomu (v mém okolí a v rodině všichni slyší a mluví) nerozuměl a nebýt moderní techniky, nevím, jak bych si mnohdy poradil.
Konec „omáčky“ (předmluvy) a jdu na to, aby byl prostor na to, co používám.
Okamžitý přepis
Aplikace pro Android od Google. Převádí řeč v reálném čase do písemné formy. Kromě toho umí i upozorňovat na zvuky, nebo titulkovat videa (zatím jen v angličtině). Je to ale pouze automat, i když velmi dobrý. Nemá však logické myšlení a často je schopen napsat nějakou úplnou blbost, nesouvisející s kontextem. Automat totiž vždy něco rozumní a to napíše. Proto je dobré (možná nejdůležitější) diktovat v celých větách, jelikož „hádá“ z okolních slov. Automatům a počítačům všeobecně s oblibou říkám „rychlý blbec“.
Kromě běžné konverzace s kýmkoli, kdykoli, používám Okamžitý přepis třeba tak, že máme doma na stole tablet a ženuška mi snad 5 let nepíše na papíry, nýbrž pouze diktuje. Při návštěvách zase promítám obraz tabletu na televizor. Televizor je takový dominantní, všichni vidí, co se napsalo a nepůsobí to jako šeptání, když někdo psal na papír pouze mě a ostatní nevěděli co. Mohlůi si třeba i myslet, že jsou pomlouváni. Ještě zmíním externí bluetooth mikrofon. Pořídil jsem si sluchátko s mikrofonem. Když jsme měli například pracovní schůzku 6 lidí, ani jsem nežádal soc. službu o simultánní přepis. Dali jsme tablet doprostřed stolu a mluvilo se pouze do mikrofonu. Kdo chtěl něco říci, přihlásil se o mikrofon, a kdo neměl mikrofon, nemluvil. To bylo super. Automat krásně psal a neskákalo se do řeči. Umím si i představit, že by si dal sluchátko učitel na ucho a nedoslýchaví žáci by měli jako podporu k (ne)slyšení/odezírání spuštěný tablet s automatem.
Samozřejmě je i mnoho dalších situací, kdy se dá automat využít, ale vše popisovat v rámci tohoto článku nejde.
Když mluvila na demonstraci mladá demonstrantka,
psalo mi to „zvuky kočky“.
eScribeDroid
Aplikace pro Android od sociální firmy Transkript online. Kromě přepisu automatem, který má rovněž od stroje Google, má ještě další funkce, z nichž nejčastěji používám přepis živým přepisovatelem a telefonování.
Živý přepisovatel, který píše doslovně je potřeba tam, kde není čas na opravování chyb automatu a zároveň je potřeba, aby byl přepis přesně to, co bylo řečeno. Typicky například u notáře, nebo jiné úřední jednání. Když přepisovatel nerozumí, domyslí se buď z kontextu, nebo se zeptá, kdežto automat je schopen napsat třeba: „Jsem bedna ucho,“ protože napíše slovo, které má strojově (nikoli v kontextu) nejblíže tomu, co slyšel.
Telefonování je úplně normální telefonování s živým přepisem. eScribeDroid umožňuje zdarma zavolat na jakékoliv telefonní číslo v ČR. Uživatel si pouze zvolí, jestli zadá číslo ručně, nebo vybere číslo ze svého seznamu kontaktů. Po potvrzení dochází nejdříve k hlasovému i textovému propojení s přepisovatelem a následně k hlasovému propojení s volanou protistranou, které v úvodu hovoru přepisovatel situaci popíše, tedy že ve skutečnosti volá neslyšící osoba, které bude přepisovat řeč volané protistrany. Poté dá textový pokyn přímo do přepisu neslyšícímu uživateli, že může začít hovořit. Od té chvíle probíhá plnohodnotná telefonní komunikace jako při běžném telefonování, přičemž přepis řeči se neslyšícímu zobrazuje na displeji zařízení.
eScribeDroid má ještě funkce, které využívám málo a tak se o nich nebudu rozepisovat. Jsou to hromadný přepis (1 mluví, 20 lidí si jeho řeč čte) a archiv přepisů.
Vibrační náramkový budík
Velmi potřebná kompenzační pomůcka. Normální budík pouze budí a musí se pokaždé nařídit. Na upozornění přes den použitelný není a právě tohle potřebuji
Nadřízených mám několik upozornění každý den, jedno pouze v sobotu a v neděli (11.50 – ve 12 se u nás podává oběd, tak abych uložil a ukončil práci na PC), upozornění, že budou Události na ČT 1, které denně sleduji a ráno budík/upozornění (záleží jestli už jsem vzhůru), že nastává pracovní doba. No a ještě když jedu večer autobusem domů, tak si dávám upozornění podle jízdního řádu/neřádu, abych nepřejel, což se mi už 2x (za 15 let neslyšení) povedlo. To jsem byl úplně v háji. Telefonovat (manželce, taxi) nemohu, zeptat se telefonicky, kdy jede vlak také ne, ve tmě ani nepřečtu autobusové jízdní řády mikropísmem (stejně už zpět nic nejede) a v sobotu ve 22 hod v Rakovníku, 20 km od domova, to je prostě nářez.
Slyšící si pravděpodobně tu potřebnost upozornění přes den ani neuvědomují, takže příklad s těmi Událostmi na ČT 1 v 19.00 hod.
Pokud chce slyšící sledovat Události, slyší, že mluví moderátor/ka počasí a že už to za chvíli bude (nebo že to začalo). Ten, kdo neslyší a navíc je do něčeho zabrán (třeba do čtení knihy), snadno bez upozornění začátek propásne (stalo se mi mnohokrát).
Vibrační náramkový budík se prodává jako „fitness náramek“ a dá se pořídit i do 1000 Kč. Fitnes funkce však nepoužívám a navíc, když se belhám s hůlkou, bylo by ode mě podivné, říkat „fitness“, když se mě někdo zeptá, proč mám dvoje hodinky.
Nejnovější komentáře